Historie a poslání mého pracoviště.  

 

MVDr. Leoš Grejcar

Střední zemědělskou technickou školu absolvoval léta páně 1986

Fakultu všeobecného veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně úspěšně ukončil v roce 1992.

1992 založil studentské nakladatelství Medicus veterinarius, které provozuje do dnešních dnů.

1993 dezertoval z postgraduálního studia obecné ekologie.

1994 jednoroční působení na pozici redaktora v časopisu Veterinářství

Fakultu veterinární hygieny a ekologie Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně absolvoval v roce 1995.

1995 jednoroční působení ve funkci veterinárního inspektora v exportních králičích jatkách.

1996-2001 Heriotovské období u kolegy Josefa Steinera v údolí řeky Mže v královském městě Stříbro.

2001- do současných dnů majitel a nejkrásnější samojediný veterinář v miniordinaci Medicus veterinarius s.r.o. v prazdroji všech piv – v Plzni.

2001- do současných dnů odborný veterinární rada na pozici veterinárního inspektora Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Plzeňský kraj.

2002 atestace I. stupně.

2004-2005 členství v prezidiu Komory veterinárních lékařů České republiky.

2007 atestace II. stupně.

Znalost světových jazyků: nulová.

Záliby: beercyklistika,  sjezdové lyžování na dětských sjezdovkách, tlachání u piva s přáteli v anarchistických veterinárních společnostech.

Medicína, včetně veterinární, je dynamicky se rozvíjející obor lidské činnosti, a jako taková vyžaduje neustálé sledování nových postupů a trendů, diagnostických a léčebných. Svou kvalifikaci kontinuálně prohlubuji na domácích kongresech a seminářích. Jsem držitelem řady odborných osvědčení a atestace druhého stupně.

Úzce spolupracuji s odborníky z oblasti veterinární ortopedie, stomatologie, dermatologie, kardiologie. Náročné případy řešíme s místními referenčními pracovišti: např. RP VET s.r.o. Zodiacus 97 s.r.o., Vedilab s.r.o. Filozofií mé ordinace je poskytnout základní kvalitní veterinární péči na odpovídající úrovni. Každý pacient je pro nás výzvou. Ordinačního hodiny jsme rozplánovali s ohledem na mé pracovní nasazení ve službách státní veterinární správy.  Urgentní a život ohrožující  stavy bohužel nejsme schopni řešit.

Pro poetické duše si dovoluji citovat verše kolegyně Hejlkové Michaely, které jsou stručnou a výstižnou charakteristikou úskalími naší činnosti: 

Tak vážení, jsem tu zase,

vůbec se to nelepší,

moje prachy máte v kase,

tohle to mě netěší!

 

To je divné, milá paní,

mělo to být zhojené,

zhojené to ale není,

vypadá to příšerně.

 

Dávala jste psovi límec

dle pokynů lékaře?

Když na krku límec není,

zvíře ránu rozpáře.

 

Ten límec je pěkná hloupost,

hnedka jsem ho sundala.

Na ránu si nedosáhne,

denně jsem ho hlídala.

 

Tahle rána hezká není,

špatně jste to zašili.

Říkali to ve skupině, kde jsme případ řešili.

 

A co léky, dávali jste?

Tak, jak jsme vám určili?

Bez nich rána hnisat bude,

rozpadne se za chvíli.

 

Ty prášky jsem nedávala,

pes je nechtěl vůbec žrát.

 

Pane Bože, to je nána,

přestaňte mě lidi srát!

 

Tady není prostě zbytí,

musí se to zahojit,

denně měnit rány krytí,

musíte se zapojit.

 

To myslíte jako vážně?

Kolik mě to bude stát?

Vaše ceny, to je darda,

kamarád je advokát.

 

Všechno je to vaše vina,

já chci na vás stížnost psát!

 

Příšerná jste veterina,

jenom prachy rejžovat!

Zodpovědnost, svědomitost,

nepřítel je úhlavní této paní,

co se chová jako orgán pohlavní.

 

Že se na to nevyseru,

za hlavu to hodit chci,

všechno si to strašně beru,

co je tohle za práci?